Pozice rukou, očí a obličeje při meditaci: Co dělat, když sedíte
Někdy jsou to jemné otázky, které téměř šeptem vyzývají: Kde by měly spočívat mé ruce? Měly by být mé oči otevřené nebo zavřené? Jaký opravdu je výraz při meditaci? To nejsou rozptýlení; jsou to pozvání k příchodu. I když si sedáte, vaše tělo nese vrstvy očekávání a naděje – přání udělat to správně, cítit se v pohodě ve vlastní kůži.
Nechte své ruce uvolnit se
Ruce často odhalují naši vnitřní atmosféru – napjaté, zamotané nebo hledající nějaký vzor. Všímejte si, jak spočívají v tomto okamžiku, zda jsou konečky prstů stočené, nebo dlaně obrácené k obloze. K zahájení není potřeba žádná dokonalá mudra; místo toho zkuste naslouchat pohodlí a podpoře.
- Jemně položte ruce na kolena nebo do klína, nechte jejich váhu klesnout dolů.
- Nechte prsty mírně uvolněné, nebo použijte známý gest, které vám pomáhá ukotvit se.
- Všímejte si tepla, chladu nebo slabého pulzu tam, kde se dotýká kůže.
Můžete najít útěchu v tradiční pozici rukou při meditaci, nebo prostě v otevření dlaní – tichá nabídka okamžiku, který přijde.
Oči: otevřené, zavřené nebo jemně bdělé
Otázka, zda mít oči při meditaci otevřené nebo zavřené, má mnoho odpovědí, z nichž každá je svázána s proudy vaší pozornosti a pohodlí. Někteří při zavření očí zažívají příliv vnitřního světa – pocit bezpečí v temnotě pod víčky. Jiní zase volí půlotevřený pohled, aby zjemnili rušivé vlivy, aniž by ztratili spojení se světem.
- Zkuste zavřít oči, pokud vám to přináší klid a jasnost.
- Nebo nechte oči jemně otevřené a neostré, dívejte se dolů pár kroků před sebe.
- Všímejte si, jak světlo, stín a barva mění váš pocit přítomnosti.
Ať zvolíte cokoliv, nechte oči být jemné – bez nucení, bez boje s fixací pohledu. Někdy stačí volná pozornost, jako když se po dubnové obloze líně prohánějí mraky.
Pozice obličeje při meditaci: ticho, které nosíme
Zamyslete se nad výrazem, který máte, když meditujete – ne proto, abyste ho dokonale formovali, ale aby jste si všimli, jak napětí mizí nebo se posouvá. Někdy se obličej nevědomky svírá: zamáčknuté obočí, sevřená čelist, stisknuté rty v zamyšlení. To jsou známé vzory, které se s každým nádechem uvolňují.
- Pociťte své čelo a nechte ho vyhladit, jako kdyby jej hladil teplý vánek.
- Nechte čelist trochu klesnout, zuby se nedotýkají.
- Vnímejte jemnou laskavost za očima a ústy, stopu úsměvu – skutečného nebo představovaného.
Často si připomínám, že neexistuje jediný „správný“ postoj – jen ten, který podporuje laskavost a dech v této době, v tomto okamžiku. Každá meditace přináší jinou tvář uvolnění.
Dech jako učitel – tělo jako krajina
Nechte svůj další nádech být jemným začátkem. Při meditaci se vaše ruce, oči a obličej stávají způsoby, jak naslouchat dovnitř i ven – jako kořeny cítící půdu, listy třesoucí se ve větru, říční kameny tiše spočívající pod tekoucí vodou. Dovolte si upravit se, vrátit se k dechu nebo k světu nejmenším gestem: oči otevírající se, čelist uvolňující, ruce otáčející se jemně ven. Co je teď správné?
- Všímejte si, zda vaše ruce odrážejí vaši náladu.
- Ladte se: je váš pohled odpočinkový nebo bdělý?
- Dopřejte svému obličeji chvíli změknutí s každým výdechem.
Vaše tělo mluví jemným jazykem i v nehybnosti. Každá ruka, oko a tichý výraz jsou součástí vaší meditace – zaslouží si pozornost, zaslouží si uvolnění.
Pokud hledáte svou cestu, můžete ocenit tento příruční návod k meditaci krok za krokem, který může podpořit vaši cestu – jeden jemný nádech, jedna usazená ruka, jeden změkčený pohled najednou.